RC soupravy pro F3X mašiny - pokračování po 10 ti letech

 

 

 

 

Procházel jsem historii svých článků zde na na webu a narazil na mé povídání o modelářských aparaturách, které mi prošly rukama. Článek jsem psal v roce 2009 a světe div se, je to již 10 let! Stále mě létání baví a můj ulítnutý koníček v podobě permanentního hledání RC systému se mě stále drží. Je to tedy ideální stav pro pokračování mého retrospektivního povídání. Odkaz na první díl je ZDE....

 

Původní článek byl psán chronologicky a rozhodně jsem v něm nedělal recenze RC souprav, ale spíše v krátkosti a s odstupem času dané rádio popsal a zhodnotil jak mě bavilo jej používat pro F3X modely. Co bylo na článku hodnotné je podle mého názoru fakt, že všechny popisované soupravy a systémy jsem vždy vlastnil a používal v závodních modelech. To znamená že se nejedná o informace “z doslechu”, ale “na vlastní kůži”.

 

 Minulé povídání jsem ukončil v roce 2009, kdy jsem byl zdá se nadmíru spokojený se soupravou Futaba MZ 14 a dle textu přesvědčený, že ji nikdy neopustím. Bylo to dáno především jejími nevídanými programovacími možnostmi a klasicky “luxusním” designem, který se mi u vysílačů vždy líbil. Byly to roky, kdy na modelářskou scénu přicházelo pásmo 2,4 GHz. V té době jsem navíc létal s vrtulníky a harcování po letištích v F3B kolotoči jsem utlumil. Jakmile jsem však F3X opět vzal do ruky a začal více létat, došlo na lámání chleba. Člověk se pak již tolik nevěnuje programování při nedělním polétání, ale potřebuje aby mu rádio bylo oporou při hodiny trvajícím tréninku a ostrém závodním používání. V tu chvilku jsem začal pociťovat, že mě MZ 14 ka začíná čím dál více rozčilovat. Obrovský displej byl neúprosným žroutem energie ze zoufale malého akumulátoru o kapacitě cca 2000 mAh a tak jsem začal vozit 3 kusy náhradních. Navíc jsem zjistil podivuhodnou “vlastnost” vysílače. Při vypnutí se nastavení systému ukládal o fousek déle, než byl rozsvícený displej s hláškou “ukládání dat”. Toto se mi stalo osudným, kdy jsem při rychlé výměně akumulátoru na soutěži, přišel o veškerá data modelu! Pochopitelně jsem tenkrát použil záložní kopii modelu, nicméně mi to pokazilo soutěžní let. Startovat ve stresu je vždy špatné.

 

 

Následoval tedy přechod na Futabu T12FG, kterou jsem používal tuším dva roky. Programově to bylo téměř totožné jako 14 ka, ale uživatelsky o hodně příjemnější. Baterie pochopitelně vydržela výrazně déle a použití rotačního prvku k nastavování bylo úžasně rychlé a operativní. Celý vysílač proti 14 ce vážil skoro polovinu a jeho používání bylo moc fajn. Byla to má první souprava se systémem 2,4 GHz Fasst a nezaznamenal jsem s ní jediný vážnější problém. No jak už to v mé historii vždy bylo, opět se našlo jedno ALE. 2,4 modul byl v této aparatuře ještě externí a nemohl jsem se zbavit dojmu, že ho v nejlepším někde urazím a příjdu o stabilní spojení s modelem. I když inženýři od Futaby dělali maximum, stejně to byl podle mého “bastl”. Při přenášení vysílače za kovový držák se mi do něj nevešly prsty a pokaždé jsem šťouchal do VF modulu. Neměl jsem z toho dobrý pocit a neskutečně mě to rozčilovalo! Takže přišlo co muselo přijít a vysílač nahradil nový. Chtěl jsem vyzkoušet něco méně běžného a pochopitelně již s interním 2,4 systémem. 

 

Volba padla na tehdejší novinku společnosti SANWA SD 10. Rádio bylo poměrně rozšířené mezi větroňáři v Americe. Recenze o něm hovořily celkem pozitivně a v té době bylo dostupné za výbornou cenu u Lindingera. Výrobce navíc dodával výborné malé přijímače, které byly do trupů F3B modelu jako dělané! Vysílač byl navržený pro opravdu soutěžní použití, jednoduché programování, rychlost systému, možnost okamžitého vstupu do prvních třech pamětí modelů, hmotnost více než příjemný. To byly jasné plusy pro použití v F3X modelech. Uvedenou aparaturu bych určitě doporučil jako vhodnou a cenově příznivou volbu. V té době však vývoj 2,4 systémů běžel mílovými kroky kupředu a já jsem začal pošilhávat po možnostech telemetrie, kterou Sanwa nedisponovala. Místo abych tedy pořizoval výškoměry s logováním dat v interní paměti a pak si je složitě stahoval, jsem se rozhodl pro nový systém podporující telemetrii.

 

Na řadu tedy přišla palcová souprava Graupner/SJ MX20. Toto rádio již v té době kolem roku 2013 začala používat řada soutěžních pilotů a pokud nebudu brát v potaz jeho podivný vzhled, je to velice dobrá volba! Svou hmotností a rozměry je ideální nejen pro F3B/F/J ale rozhodně též pro F3K! Drží se perfektně a systém 2,4 HOTT je na vysoké úrovni kvali

ty přenosu. Veškeré komponenty jsou za velice přijatelné ceny a v rozumné kvalitě. Programové vybavení umožňuje plnohodnotné nastavení závodních strojů! Pro mě je systém nastavení poněkud krkolomný, nicméně funkčně téměř 100%. Telemetrii lze zobrazovat jednak na displeji s uchovanou maximální hodnotou, ale rovněž po stažení v obslužném SW v ntb. Vzpomínám, že SW na PC mi přišel jako z dob prvních osobních počítačů ZX Spectrum. 

 

Nicméně vše bylo funkční. Na omak je vysílač stále trošku jako hračka, avšak ve skutečnosti vypadá o 100% lépe než na obrázcích!

Přicházela éra cenově přístupných vysílačů s dotykovým displejem Graupner MZ24 a protože mi systém přenosu HOTT neudělal žádnou neplechu a pracoval spolehlivě, logicky jsem se posunul k vyšší řadě. Mechanické provedení tohoto vysílače je určitě na vyšší úrovni a celkově preciznější. V té době měl verzi firmware, která v některých ohledech nedosahovala na předchozí MX20 a dost mě to udivilo! Věřím, že tento neduh je dnes již vyřešen. Vysílač byl stále novinkou a ještě dost “surový”. Nevím jestli právě důsledkem toho se jednou během letu zresetoval a již znovu nespároval s přijímačem. Výsledek byla havárie modelu, servis a oprava, prodej. Důvod pro další změnu. 

 

V té době byl prodej DS 16 ky od Jeti již v plném proudu a jako novinka vyšel jejich vysílač DS-14. Tento byl v nižší cenové relaci a tak padla volba na tuto značku. Mechanické zpracování mě naprosto ohromilo. Dokonalost sama. Programování modelů bylo dle mého nejlepší a nejintuitivnější v historii mé modelářské éry. Byl jsem spokojen a po dokoupení několika důležitých funkcí jsem s tímto vysílačem létal celou jednu sezónu. Bavilo mě na něm vše a začal jsem pevně věřit tomu, že u tohoto systému zůstanu delší dobu. Na podzim jsem pouze vysílač vyměnil za typ DS-16. 

 

V tomto stavu jsem končil sezónu a těšil se na další. Tu jsem se značkou Jeti absolvoval bez nejmenších problémů a jako rádio pro házedla jsem si pořídil v té době opěvovaný a nový vysílač od FrSky Taranis Plus. Musím říci,  že celý systém Open TX mě u tohoto vysílače ohromil. V podstatě do rádia za 5k šlo naprogramovat to, co u jiných značek bylo možné až u nejvyšších řad s o několik řádů vyšší cenovkou! Nicméně to mělo jedno ALE. Nebyl jsem sto pochopit ten neskutečný rozmach mezi modeláři. Mezi těmi samými modeláři, kteří kolikrát nebyli schopni naprogramovat jeden letový režim dvouservového křídla na standardní aparatuře. Mezi těmi jež si u běžného vysílače sebou vozili manuál i pět let po tom, co si nový vysílač pořídili. Prostě možnosti rádia jsou úžasné ale za cenu docela náročného programování s relativně širokým provázáním všech funkcí navzájem. Žádná šablona od výrobce, vše se tvoří pěkně od začátku. Musím říci, že i mě to dalo zabrat, udržet správné postupy při programování. Nedej bože, když jsem vymyslel nastavení, naprogramoval a několik měsíců pouze létal. Běda jakmile jsem něco chtěl změnit! Vše se mi z hlavy vykouřilo. Nicméně na F3K naprosto ideální a v té době jsem již zaznamenal, že tento systém od FrSky začali někteří modeláři používat u svých soutěžních větroňů. Na popud dvou kamarádů z F3X branže jsem začal porovnávat oba systémy přenosu na 2,4GHz - Jeti a FrSky.  Absolutní dosah na zemi a vůbec celkové chování systémů ve standardních a mezních podmínkách. No a musím říci, že jsem se nestačil divit. Více o testování píši ve článku BROUK V HLAVĚ.

 

Každopádně v zimě 2015/2016 jsem objednal systém WEATRONIC BAT 60. I v akční ceně u Lindingera to byla opravdu “ekonomická taškařice”! Po uvedené značce jsem pokukoval od počátku prezentace jejich vysílačů a musím říci, že mě velice zaujala. Především šlo o několikaleté používání jejich VF modulů a přijímačů piloty obřích větroňů kategorie GPS Triangle, kteří své stroje prohánějí v brutálních výškách a vzdálenostech. Programový systém byl velice vstřícný a přehledný. Možnosti v podstatě neomezené. Rychlost reakce displeje při programování naprosto TRAGICKÁ! V porovnání s dotykovým displejem u Futaby MZ 14 ky vše trvalo ještě déle. Přišlo mi to, že do vysílače bylo vloženo až příliš pokrokových technologií a vizionářských snů. Zde jen několik drobností. Nastavování přes webový prohlížeč v NTB zadáním IP adresy vysílače, GPS přijímač i ve vysílači, inteligentní napájení ze 4 LiIon akumulátorů, které se v pořadí vybíjení střídaly tak, aby byly zatěžovány rovnoměrně.Přenos signálu byl vždy veden přes dvě paralelní linky, přičemž se upřednostňovala ta, která měla lepší signál. Dva měsíce po tom, co jsem kompletně změnil RC systém na Weatronic, ohlásila společnost “Made in Germany" úpadek. Na prvních závodech na svahu jsem u zmiňovaného vysílače narazil na fatální chybu. Při změně paměti modelu na jiný se nějakým způsobem zprovoznila pouze polovina! letových režimů!!! Nemohl jsem tomu uvěřit a pokud by mi to vyprávěl někdo jiný, jednoznačně bych věřil že se dotyčný zbláznil a nebo udělal nějakou zásadní chybu. Nikoliv. Skutečně jsem se následně dozvěděl, že tuto zkušenost měli i někteří ostatní piloti s těmito soupravami. Toto byla zásadní a naprosto fatální chyba, kterou nešlo odpustit. Netušil jsem co nyní mám dělat, jakým směrem se vydat.

 

Vydal jsem se tedy cestou neprobádanou nikým v mém okolí, cestou značky JR PROPO a jejich vlastního systému 2,4 DMSS. Pár špičkových pilotů, kteří tento systém používali jsem znal, ale informace neměl. Zakoupil jsem tedy soupravu JR 28X se sadou přijímačů a čekal jak dopadnu. Vysílač běží na operačním systému Android, čehož jsem se poněkud obával. Nicméně jeho provedení a možnosti mi příšly perfektní. Vnitřní konstrukce vysílače je celokovová a je vsazena do plastové krabice s velice dobře propracovanou ergonomií. Bohužel je daní vysoká hmotnost, zhruba stejná jako u Futaby MZ 14. Dotykový displej je relativně dobře čitelný a rychlost systému naprosto dostatečná. Pokud někomu nesedí nastavování modelu ťapáním prstem po displej, lze třeba pro první nastavení modelu připojit bezdrátovou myš. V zadní části jsou veškeré vstupy včetně mini a standardního USB konektoru. Vysílač má hlasový výstup pro hlášení telemetrických údajů a letových fází. Fáze letu jsou u tohoto vysílače opravdu odladěné a poskytuje jich celkem 15! Takové množství je opravdu neskutečné a sám jich používám „pouze“ 12. Top vysílače Futaba i v dnešní době disponují pouze 8 mi letovými fázemi. Je skvělé, že v jedné paměti nastavíte mnoho fází a navíc pro různé letové hmotnosti, případně vám zůstanou ještě tři letová seřízení na svahový závod. Vysílač má dva separátní LiFe akumulátory, u kterých si zvolíte zda se vybíjejí postupně, nebo najednou. Tři měsíce po zakoupení kompletního vybavení od JR PROPO vyhlásila i tato firma úpadek. Vzhledem k tomu, že s daným vysílačem jsem neměl žádný problém a z testování vyšel jako téměř nejvíce vhodný, začínám s ním již třetí soutěžní sezónu. Své vybavení jsem ještě rozšířil o vysílač na F3K JR PROPO  XG 14, který je svou hmotností cca 700 gramů ideální pro běhání po poli. XG 14ku používá mnoho pilotů mimo Evropu pro závodní létání ve všech kategoriích. Pro mě má jediná drobná mínus, malou velikost a rozlišení displeje a někdy poněkud nepochopitelné (možná pouze nepochopené) menu programování. Pro mě úžasnou zprávou je převzetí společnosti JR PROPO novým vlastníkem a jejich současná aktivita. Pokračování systému DMSS mi přijde jako skvělé! Jeho rychlost mi v testech vyšla jako naprosto famózní a pro F3X mašiny jedna z mála dostatečná.

    

 

Co bude dál nevím, ale těším se na to…….

 

pavel

 

RC soupravy pro F3X mašiny -  pokračování po 10 ti letech

 

Procházel jsem historii svých článků zde na na webu a narazil na mé povídání o modelářských aparaturách, které mi prošly rukama. Článek jsem psal v roce 2009 a světe div se, je to již 10 let! Stále mě létání baví a můj ulítnutý koníček v podobě permanentního hledání RC systému se mě stále drží. Je to tedy ideální stav pro pokračování mého retrospektivního povídání.

 

Původní článek byl psán chronologicky a rozhodně jsem v něm nedělal recenze RC souprav, ale spíše v krátkosti a s odstupem času dané rádio popsal a zhodnotil jak mě bavilo jej používat pro F3X modely. Co bylo na článku hodnotné je podle mého názoru fakt, že všechny popisované soupravy a systémy jsem vždy vlastnil a používal v závodních modelech. To znamená že se nejedná o informace “z doslechu”, ale “na vlastní kůži”.

 

 Minulé povídání jsem ukončil v roce 2009, kdy jsem byl zdá se nadmíru spokojený se soupravou Futaba MZ 14 a dle textu přesvědčený, že ji nikdy neopustím. Bylo to dáno především jejími nevídanými programovacími možnostmi a klasicky “luxusním” designem, který se mi u vysílačů vždy líbil. Byly to roky, kdy na modelářskou scénu přicházelo pásmo 2,4 GHz. V té době jsem navíc létal s vrtulníky a harcování po letištích v F3B kolotoči jsem utlumil. Jakmile jsem však F3X opět vzal do ruky a začal více létat, došlo na lámání chleba. Člověk se pak již tolik nevěnuje programování při nedělním polétání, ale potřebuje aby mu rádio bylo oporou při hodiny trvajícím tréninku a ostrém závodním používání. V tu chvilku jsem začal pociťovat, že mě MZ 14 ka začíná čím dál více rozčilovat. Obrovský displej byl neúprosným žroutem energie ze zoufale malého akumulátoru o kapacitě cca 2000 mAh a tak jsem začal vozit 3 kusy náhradních. Navíc jsem zjistil podivuhodnou “vlastnost” vysílače. Při vypnutí se nastavení systému ukládal o fousek déle, než byl rozsvícený displej s hláškou “ukládání dat”. Toto se mi stalo osudným, kdy jsem při rychlé výměně akumulátoru na soutěži, přišel o veškerá data modelu! Pochopitelně jsem tenkrát použil záložní kopii modelu, nicméně mi to pokazilo soutěžní let. Startovat ve stresu je vždy špatné.

Následoval tedy přechod na Futabu T12FG, kterou jsem používal tuším dva roky. Programově to bylo téměř totožné jako 14 ka, ale uživatelsky o hodně příjemnější. Baterie pochopitelně vydržela výrazně déle a použití rotačního prvku k nastavování bylo úžasně rychlé a operativní. Celý vysílač proti 14 ce vážil skoro polovinu a jeho používání bylo moc fajn. Byla to má první souprava se systémem 2,4 GHz Fasst a nezaznamenal jsem s ní jediný vážnější problém. No jak už to v mé historii vždy bylo, opět se našlo jedno ALE. 2,4 modul byl v této aparatuře ještě externí a nemohl jsem se zbavit dojmu, že ho v nejlepším někde urazím a příjdu o stabilní spojení s modelem. I když inženýři od Futaby dělali maximum, stejně to byl podle mého “bastl”. Při přenášení vysílače za kovový držák se mi do něj nevešly prsty a pokaždé jsem šťouchal do VF modulu. Neměl jsem z toho dobrý pocit a neskutečně mě to rozčilovalo! Takže přišlo co muselo přijít a vysílač nahradil nový. Chtěl jsem vyzkoušet něco méně běžného a pochopitelně již s interním 2,4 systémem. 

Volba padla na tehdejší novinku společnosti SANWA SD 10. Rádio bylo poměrně rozšířené mezi větroňáři v Americe. Recenze o něm hovořily celkem pozitivně a v té době bylo dostupné za výbornou cenu u Lindingera. Výrobce navíc dodával výborné malé přijímače, které byly do trupů F3B modelu jako dělané! Vysílač byl navržený pro opravdu soutěžní použití, jednoduché programování, rychlost systému, možnost okamžitého vstupu do prvních třech pamětí modelů, hmotnost více než příjemný. To byly jasné plusy pro použití v F3X modelech. Uvedenou aparaturu bych určitě doporučil jako vhodnou a cenově příznivou volbu, nicméně mám za to, že v současné době již Sanwa pákové vysílače přestala vyrábět. V té době však vývoj 2,4 systémů běžel mílovými kroky kupředu a já jsem začal pošilhávat po možnostech telemetrie, kterou Sanwa nedisponovala. Místo abych tedy pořizoval výškoměry s logováním dat v interní paměti a pak si je složitě stahoval, jsem se rozhodl pro nový systém podporující telemetrii.

Na řadu tedy přišla palcová souprava Graupner/SJ MX20. Toto rádio již v té době kolem roku 2013 začala používat řada soutěžních pilotů a pokud nebudu brát v potaz jeho podivný vzhled, je to velice dobrá volba! Svou hmotností a rozměry je ideální nejen pro F3B/F/J ale rozhodně též pro F3K! Drží se perfektně a systém 2,4 HOTT je na vysoké úrovni kvality přenosu. Veškeré komponenty jsou za velice přijatelné ceny a v rozumné kvalitě. Programové vybavení umožňuje plnohodnotné nastavení závodních strojů! Pro mě je systém nastavení poněkud krkolomný, nicméně funkčně téměř 100%. Telemetrii lze zobrazovat jednak na displeji s uchovanou maximální hodnotou, ale rovněž po stažení v obslužném SW v ntb. Vzpomínám, že SW mi přišel jako z dob prvních osobních počítačů ZX Spectrum

Nicméně vše bylo funkční. Na omak je vysílač stále trošku jako hračka, nicméně ve skutečnosti vypadá o 100% lépe než na obrázcích!

Přicházela éra cenově přístupných vysílačů s dotykovým displejem Graupner MZ24 a protože mi systém přenosu HOTT neudělal žádnou neplechu a pracoval spolehlivě, logicky jsem se posunul k vyšší řadě. Mechanické provedení tohoto vysílače je určitě na vyšší úrovni a celkově preciznější. V té době měl verzi firmware, která v některých ohledech nedosahovala na předchozí MX20 a dost mě to udivilo! Věřím, že tento neduh je dnes již vyřešen. Vysílač byl stále novinkou a ještě dost “surový”. Nevím jestli právě důsledkem toho se jednou během letu zresetoval a již znovu nespároval s přijímačem. Výsledek byla havárie modelu, servis a oprava, prodej. Důvod pro další změnu. 

V té době byl prodej DS 16 ky od Jeti již v plném proudu a jako novinka vyšel jejich vysílač DS-14. Tento byl v nižší cenové relaci a tak padla volba na tuto značku. Mechanické zpracování mě naprosto ohromilo. Dokonalost sama. Programování modelů bylo dle mého nejlepší a nejintuitivnější v historii mé modelářské éry. Byl jsem spokojen a po dokoupení několika důležitých funkcí jsem s tímto vysílačem létal celou jednu sezónu. Bavilo mě na něm vše a začal jsem pevně věřit tomu, že u tohoto systému zůstanu delší dobu. Na podzim jsem pouze vysílač vyměnil za typ DS-16. V tomto stavu jsem končil sezónu a těšil se na další. Tu jsem se značkou Jeti absolvoval bez nejmenších problémů a jako vysílač pro házedla jsem si pořídil v té době opěvovaný a nový vysílač od FrSky Taranis Plus. Musím říci,  že celý systém Open TX mě u tohoto vysílače ohromil. V podstatě do rádia za 5k šlo naprogramovat to, co u jiných značek bylo možné až u nejvyšších řad s o několik řádů vyšší cenovkou! Nicméně to mělo jedno ALE. Nebyl jsem sto pochopit ten neskutečný rozmach mezi modeláři. Mezi těmi samými modeláři, kteří kolikrát nebyli schopni naprogramovat jeden letový režim dvouservového křídla na standardní aparatuře. Mezi těmi jež si u běžného vysílače sebou vozili manuál i pět let po tom, co si nový vysílač pořídili. Prostě možnosti rádia jsou úžasné ale za cenu docela náročného programování s relativně širokým provázáním všech funkcí navzájem. Žádná šablona od výrobce, vše se tvoří pěkně od začátku. Musím říci, že i mě to dalo zabrat, udržet správné postupy při programování. Nedej bože, když jsem vymyslel nastavení, naprogramoval a několik měsíců pouze létal. Běda jakmile jsem něco chtěl změnit! Vše se mi z hlavy vykouřilo. Nicméně na F3K naprosto ideální a v té době jsem již zaznamenal, že tento systém od FrSky začali někteří modeláři používat u svých soutěžních větroňů. Na popud dvou kamarádů z F3X branže jsem začal porovnávat oba systémy přenosu na 2,4GHz - Jeti a FrSky.  Absolutní dosah na zemi a vůbec celkové chování systémů ve standardních a mezních podmínkách. No a musím říci, že jsem se nestačil divit. Více o testování píši ve článku BROUK V HLAVĚ. 

Každopádně v zimě 2015/2016 jsem objednal systém WEATRONIC BAT 60. I v akční ceně u Lindingera to byla opravdu “ekonomická taškařice”! Po uvedené značce jsem pokukoval od počátku prezentace jejich vysílačů a musím říci, že mě velice zaujala. Především šlo o několikaleté používání jejich VF modulů a přijímačů piloty obřích větroňů kategorie GPS Triangle, kteří své stroje prohánějí v brutálních výškách a vzdálenostech. Programový systém byl velice vstřícný a přehledný. Možnosti v podstatě neomezené. Rychlost odezvy naprosto TRAGICKÁ! V porovnání s dotykovým displejem u Futaby MZ 14 ky vše trvalo ještě déle. Přišlo mi to, že do vysílače bylo vloženo až příliš pokrokových technologií a vizionářských snů. Zde jen několik drobností. Nastavování přes webový prohlížeč v NTB zadáním IP adresy vysílače, GPS přijímač i ve vysílači, inteligentní napájení ze 4 LiIon akumulátorů, které se v pořadí vybíjení střídaly tak, aby byly zatěžovány rovnoměrně.Přenos signálu byl vždy veden přes dvě paralelní linky, přičemž se upřednostňovala ta, která měla lepší signál. Dva měsíce po tom, co jsem kompletně změnil RC systém na Weatronic, ohlásila společnost “Made in Germany úpadek” Na prvních závodech na svahu jsem u zmiňovaného vysílače narazil na fatální chybu. Při změně paměti modelu na jiný se nějakým způsobem zprovoznila pouze polovina! letových režimů!!! Nemohl jsem tomu uvěřit a pokud by mi to vyprávěl někdo jiný, jednoznačně bych věřil že se dotyčný zbláznil a nebo udělal nějakou zásadní chybu. Nikoliv. Skutečně jsem se následně dozvěděl, že tuto zkušenost měli i někteří ostatní piloti s těmito soupravami. Toto byla zásadní a naprosto fatální chyba, kterou nešlo odpustit. Netušil jsem co nyní mám dělat, jakým směrem se vydat. 

Vydal jsem se tedy cestou neprobádanou nikým v mém okolí, cestou značky JR PROPO a jejich vlastního systému 2,4 DMSS. Pár špičkových pilotů, kteří tento systém používali jsem znal, ale informace neměl. Zakoupil jsem tedy soupravu JR 28X se sadou přijímačů a čekal jak dopadnu. Vysílač běží na operačním systému Android, čehož jsem se poněkud obával. Nicméně jeho provedení a možnosti mi příšly perfektní. Vnitřní konstrukce vysílače je celokovová a je vsazena do plastové krabice s velice dobře propracovanou ergonomií. Bohužel je daní vysoká hmotnost, zhruba stejná jako u Futaby MZ 14. Dotykový displej je relativně dobře čitelný a rychlost systému naprosto dostatečná. Pokud někomu nesedí nastavování modelu ťapáním prstem po displej, lze třeba pro první nastavení modelu připojit bezdrátovou myš. V zadní části jsou veškeré vstupy včetně mini a standardního USB konektoru. Vysílač má hlasový výstup pro hlášení telemetrických údajů a letových fází. Fáze letu jsou u tohoto vysílače opravdu odladěné a poskytuje jich celkem 15! Takové množství je opravdu neskutečné a sám jich používám „pouze“ 12. Top vysílače Futaba i v dnešní době disponují pouze 8 mi letovými fázemi. Je skvělé, že v jedné paměti nastavíte mnoho fází a navíc pro různé letové hmotnosti, případně vám zůstanou ještě tři letová seřízení na svahový závod 12 Vysílač má dva separátní LiFe akumulátory, u kterých si zvolíte zda se vybíjejí postupně, nebo najednou. Tři měsíce po zakoupení kompletního vybavení od JR PROPO vyhlásila i tato firma úpadek. Vzhledem k tomu, že s daným vysílačem jsem neměl žádný problém a z testování vyšel jako téměř nejvíce vhodný, začínám s ním třetí soutěžní sezónu. Své vybavení jsem ještě rozšířil o vysílač na F3K JR PROPO  XG 14, který je svou hmotností cca 700 gramů ideální pro běhání po poli. XG 14ku používá mnoho pilotů mimo Evropu pro závodní létání ve všech kategoriích. Pro mě má jediné drobné mínus malou velikost a rozlišení displeje a někdy poněkud nepochopitelné (možná pouze nepochopené) menu programování. Pro mě úžasnou zprávou je převzetí společnosti JR PROPO novým vlastníkem a jejich současná aktivita. Pokračování systému DMSS mi přijde jako skvělé! Jeho rychlost mi v testech vyšla jako naprosto famózní a pro F3X mašiny jedna z mála dostatečná.

Co bude dál nevím, ale těším se na to…….

 

pavel